Crrrrrrrrrrr. Zvoní budík. Je pondělí ráno. Musím do školy. Z rádia se ozývá chrčení. Před usnutím jsem si na stanici Svobodná Evropa naladil přenos z Mercury Prize Awards. Pouštěli Džejka Baga. Tak nějak se ten perfektní písničkář píše. Představte si, že strýc jednoho spolužáka slíbil přivézt jeho desku z Německa. Až tam pojede. Už aby! Zas ruší vysílání. Asi tam běží zrovna zprávy. Zakázané radio, jediná možnost, jak se dnes dostat k normální muzice. Tedy pokud neposloucháte Gangamstajl. To tu je povoleno aspoň stahovat. Nejprve vstane sestra. Radio chrčí dál a já znovu usínám. Někdo ze mě stahuje peřinu. „Nech toho!“ vykřiknu na sestru. Chyba. Peřinu stahuje táta. Důrazně mi dává najevo, že škola začíná už za třičtvrtě hodiny. „Už jdu.“ Vstávám.
Místo snídaně sednu k domácímu počítači. Zapínám ho. Píše se rok 2014. Žijeme v socialistickém Československu. Většina domácností tu už má počítač. My máme nové PMDACR14. Je to česká replika čínské značky Acer. Koupili jsme ho v létě. Teda fakticky jsme ho vyměnili za dvacet kilo meruněk. Máme před domem zahradu. Roste tam moc meruněk. Letos se jich neurodilo nikde v Sovětském svazu vůbec dost. A ze západu se nesmí dovážet. Tak nejsou v obchodech k dostání. Kdo by to řekl, ale to se nám zrovna vyplatilo.
Chci zkontrolovat, co se dělo o víkendu. Vybírám na monitoru frekvenci. Vytáčím spojení. Připojuji se k internacionále. Funguje to podobně jako západní síť internet. Akorát připojení občas vypadává. Nezavedli ještě všude kabely. Potvrzuji jméno i datum narození. Zadávám také jména rodičů i naši adresu. Systém je dobře zabezpečený. Ještě čtyři kontrolní otázky stejné jako vždycky, stejné pro všechny, a bude to.
„Která strana má vedoucí úlohu v zemi?“ „Komunistická“
„Kdo nás v roce 1989 osvobodil od kontrarevoluce?“ „Generál Zdeněk Zbytek“
„Kdo je Václav Havel?“ „Kontrarevolucionář a zločinec“
„Čím trpí západ?“ „Chudobou“
„Tvé odpovědi jsou správné. Pokračuj mladý soudruhu“. Jupí, jsem na lince. Výraz online se u nás ve východním bloku nesmí používat. Vymysleli ho totiž prohnilí západní imperialisti.
V menu myší poklepu na tlačítko „Mladý soudruh“. Mladý soudruh je kopie amerického programu Fejsbuk. Říkal to táta. Na Mladého soudruha z Fejsbuku nikdo nesmí. Hlídají to. Aby nikoho nedezinformoval, jak se na západě žije. Říkala to soudružka učitelka na hodině sociopisu. My zas nesmíme na Fejsbuk. Fejsbuk prý používá za hranicema jen 30 % obyvatel. Moc to tam nefunguje. Na Mladém soudruhu jsou úplně všichni. Tedy všechny děti ve věku od 6 let do 15 let. Pokud se jednou týdně nehlásíte do systému, navštíví vás sociální pracovník. Na týden vás zavřou do pionýrského domova. Je to tu prostě povinné. Ale zase nehrozí, že byste o někom nevěděli, co zrovna dělá. To se někdy hodí. Hlavně policii.
Mimochodem, nastavení statusů jako „soukromé“ jen pro někoho a taky všechny „skryté“ profily v roce 1989 zakázala vláda. Došlo tehdy k druhému pokusu o kontrarevoluci. Učili jsme se to v dějepise. A hrozilo, že by se studenti, disidenti, hašišáci, máničky, punkáči, bezdomovci a další podvratné živly, tak že by se navzájem informovaly o tom, kam půjdou do hospody. Tajná policie by to pak musela dost složitě zjišťovat. Se zákazem klesly náklady na pětiletku o dvacet procent. Dávali o tom seriál Major Zifčák v televizi. Ušetřilo se na sledování a údržbě databáze hesel ke všem profilům uživatelů internacionály. Stát už nezaměstnává tolik agentů tajné policie jako předtím. Dneska se sledují všichni navzájem a zadarmo.
Ještě jsem vám nenapsal, že mi bylo letos v létě dvanáct. Až mi bude patnáct, dostanu občanský průkaz. Nevím, jestli se mám těšit. Až budu velký, tak na to se těším. Ale v patnácti mi vyprší licence na Mladého soudruha. Budu se muset přihlásit do nové sítě. Jmenuje se Svaz. Na Svazu je to o kus složitější. Všichni musí každý den povinně aktualizovat statusy. Když se přijde na to, že nehlásíte ve statusu něco popravdě, jsou za to už opravdové postihy. Licence na Svaz je doživotní. Odregistrovat se můžete až ve dvaceti letech. Můžete se pak ještě přihlásit do sítě Strana. Ta má licenci automaticky zdarma pro všechny členy Komunistické strany. Ostatní mají jen demo verzi anebo musí zaplatit. Od roku 1990 je Strana totiž nepovinná. Ústřední výbor to odhlasoval jednomyslně. Byl o tom taky seriál v televizi. Umožnilo to totiž vyloučit některé nevhodné lidi. Nejsou tam ti, co pořád jen nadávají a mají nevhodné komenty pod příspěvky. Moje rodiče ve Straně nejsou, takže domácí počítač mám takřka jen pro sebe. To se hodí.
Čtu si, co je nového. Všichni kamarádi sdílí fotky ze sobotního branného cvičení. Máme teď školu někdy i v sobotu. Nacvičujeme sebeobranu proti jadernému výbuchu. Prý hrozí třetí světová válka. Soudružka ředitelka říkala, že Obama je válečný štváč. Říká, že chce mír. Ve skutečnosti ale s Amerikou potají připravuje útok na naši zem. Jen odvádí pozornost. Prý. Ptali jsme se, proč je naše země tak důležitá pro toho Obamu. Soudružka ředitelka říkala, že chce zaútočit na všechny sousední země. V Americe trpí všichni hlady. Jídlo má jen americká vláda. Proto nám vyhlásí válku. Za hranicema v Německu mají už připraveny jaderné zbraně. Fotky jsou dost legrační. Běháme na nich kolem školy, na rukou igelitové pytlíky, na hlavách plynové masky, a na nohou igelitové tašky. Směju se. Dávám sdílet a píšu: „Tak hlavně, že jsme na jadernou válku připraveni.“
Od včera jsem dost smutnej. Filip od sousedů má nové kolo. Já měl narozky teď v létě. Ale kolo jsem zas nedostal. Píšu status: „Petr od sousedů vedle má nové kolo. Značka Favorit. Parádní. Čekal na něj tři roky. Včera měl narozky a konečně mu to vyšlo. Já zas nic. A to jsem měl v létě narozky. Táta říkal, že Honzovi rodiče mají známého v obchodě. Ten jim prý jedno schoval. Táta říkal, že je to vexlák. Můj táta není komunista. Tak pro nás kola nezbyly. Komunisti jsou debilní.“
Status odešlu, ale vzápětí zabliká rudě obrazovka. Svítí tam chybové hlášení: „Status nepovolen. Mladý soudruhu, kontaktuj garanta profilu.“ To jsem asi přehnal. Ach jo. Do pokoje vstupuje táta. Ptá se pořádně nahlas, jestli už půjdu do školy. Stěžuji si na Mladého soudruha. Představte si, že jsem nedostal kolo, a ještě dostanu vynadáno. Připomíná mi, že mi to už několikrát s mámou vysvětlovali. Komunistům se nadává jen doma. Nemám to psát ani na síť, ani se o tom bavit venku, ani se spolužáky. Někteří spolužáci mají rodiče prý vysoko ve straně. Kdyby někdo ten příspěvek viděl, mohl by k nám poslat policii. Ti pak ještě někoho z rodiny zavřou. Jsem to teda schytal. Za debilní komunisty.
Vyrážím do školy. Těším se na kamarády. Netěším se na učení. Mučení. Prezident Ivo Rittig říká každý rok v televizi: „Učit se, učit se a učit se. Mladí soudruzi, následujte velkého soudruha Lenina“.
Občanská nauka, Ruský jazyk, Český jazyk, Zeměpis, Tělocvik. Při občanské nauce nás zkouší soudružka učitelka z volebního systému. Umím to nazpaměť. Vedoucí úlohu má komunistická strana. Volby jsou povinné. Všichni volí vždy komunistickou stranu a ta vyhraje se stoprocenty hlasů. Strana má ústřední výbor a ten volí generálního tajemníka. Všichni v zemi mají povinnost tu stranu zvolit. Strana si pak zvolí ústřední výbor a ten generálního tajemníka.
Generálním tajemníkem je od roku 1989 nějaký pšouk, jmenuje se Šlouf. Pomáhal potlačit s generálem Zbytkem kontrarevoluci. Sovětská armáda, která nás pomáhala osvobodit od Václava Havla a jeho kontrarevoluční skupiny, střeží mír v naší zemi doteď. Havlovi pravdoláskaři, jak si říkali, chtěli zavést škodlivý imperialismus i k nám do Československa, ale nakonec zdrhli a prostříleli se na západ. A tak dál. A tak dál. Dostanu jedničku.
Nuda. Čtu si pod stolem textové vzkazy na vysílacím telefonu. Zkouším psát Pepovi v první lavici, ale nejde to. Vyčerpal jsem týdenní limit na textové zprávy. Od desíti let má každý možnost poslat pět zpráv týdně. Já taky. Bomba! Akorát já limit vždycky vyčerpám při první vyučovací hodině. To jsem prostě já.
Je to tu trochu divný v tý naší zemi, ale člověk si zvykne. Hlavně se těším, až si odpoledne půjdem do parku s kamarádama kopat s míčem. Podívejte se pak na fotky. Uvidíme se na Mladým soudruhovi.
David Gaydečka
Hudební producent, pořadatel hudebního festivalu United Islands of Prague a provozovatel hudební agentury Joe’s Garage Live. Podílel se na prezidentské kampani Karla Schwarzenberga. U příležitosti 20 let od pádu železné opony společně s přáteli založil neziskovou společnost Opona, která se věnuje připomínání totalitní historie naší země.