S ohledem na mladší generaci i na ty, kterým rychle ubíhá čas, rozhodla jsem se pro heslovitou přehlídku slov, která mi samovolně naskakují, když si na svoje dětství a pubertu za normalizace vzpomenu:
Alegorické vozy – náklaďáky vyzdobené krepovým papírem, heslovitými nápisy a fotkami zasloužilých soudruhů (výjimečně soudružek) znázorňující šťastné žití; vyjížděly do průvodu k 1. máji, z kterého jsme prchali do křoví a úzkých uliček vábeni šlukováním cigaret značky Clea (viz heslo Jednota).
Brigády – nedobrovolně dobrovolné podzimní akce pořádané školou za účelem pomoci zemědělcům (většinou v bramborářských oblastech), kteří o ni ve skutečnosti nestáli, neb je zdržovala.
Cenzura – snaha Státu a Strany vycvičit občany v tzv. čtení mezi řádky – jiný, druhý i třetí smysl jsme pak hledali naprosto všude, i v textech, filmech a písních, které žádný neměly.
Čundry – výlety s karimatkou, spacákem a v mém případě i s kytarou, na kterou jsem směle doprovázela zpěv „u stánků na levnou krásu“ ještě v době, kdy Nedvědi nebyli trapní, o Nohavicovi se nevědělo, že podepsal spolupráci, a Zuzana Navarová lámala srdce mužů i žen, včetně mě.
Děda a babička – nejdůležitější lidi mého dětství, od kterých jsem se dozvěděla, jaké to bylo sloužit v rodině hodného kapitalisty, jak si ruští vojáci vyměňovali hodinky za budíky, protože byly větší, jak k nám přijeli v osmašedesátém tanky, jak se hrály stolní hry z první republiky a jak chutnají jabkové buchty z kamen a domácí nudle do polívky.
Estébáci – tajemné bytosti, které běžný člověk údajně nikdy neviděl a o kterých se v Prostějově, odkud pocházím, soudilo, že jezdí v autech s brněnskou poznávací značkou začínající na BM.
Fronty – srocení lidu před obchody, ve kterých se plánovanému hospodářství navzdory objevovaly neplánovaně banány a mandarinky (v zimě), šunka (kdykoli) nebo toaletní papír (po požáru papíren Harmasan na Slovensku).
Gramofon – přístroj, kterým jsme se sestrou každé ráno oblažovaly sousedy pod námi – věčné „Waterloo“ od ABBA ani „Holky z naší školky“ ovšem nikdy dostatečně neocenili.
Chmel – synonymum pro druh brigády (viz heslo Brigáda), seznamovací akci pro mládež, opíjení po nocích a časté (i těžké) pracovní úrazy – některými jizvami se mnozí kamarádi chlubí dodnes.
Jednota – název bezkonkurenčního, protože jediného řetězce potravin, kde se na přelomu 70. a 80. let kupovalo mléko ve skleněné láhvi za 2,90 Kčs, půlka chleba za 2,10 Kčs a výše zmíněné cigarety Clea (pro tátu samozřejmě) za 9 Kčs; potraviny ze seriálu Žena za pultem připomínal jen vzdáleně – na větu mé dcery „Mami, tys mi lhala, vždyť ty regály byly plné!“ po jednom z dílů vzpomínám se zhrzenou slzou v oku.
Kazety – média pro pirátské nahrávání hudby z desek sehnaných na černé burze v Brně nebo pašovaných z Maďarska, jejichž sbírka sloužila k snadnému rozlišení spolužáků na „depešáky“, „metalisty“, „kotlíkáře“ (folkaře) a „popíkáře“ – přechod z jedné skupiny do druhé byl sice možný, ovšem výjimečný.
Luxembourg – rozhlasová stanice, kterou poslouchali už naši rodiče kvůli rokenrolu a zprávám a kterou jsem každý večer ladila na malém ruském (!) rádiu s opravdovým budíkem a jedním sluchátkem – díky němu mi došlo, že se chci naučit anglicky.
Mladý svět – časopis, který se dal občas číst a občas sloužil na podpal táboráků na čundru (viz heslo Čundr).
Nástěnky – informační tabule ve třídách, na pracovištích i v ulicích, které nepřinášely zvěsti prakticky o ničem jiném než o výročích a schůzích; funkce třídního nástěnkáře byla trochu potupná a pokusy špendlit na polystyrén něco jiného než Lenina a jeho „boys“ většinou neúspěšné.
Odpolední čaje a zábavy – společenské akce na malých městech a vesnicích, které sloužily k vybití energie a vypití co největšího množství piva a „zelené“, příležitostně pak k tanci na živou hudbu, na Prostějovsku třeba kapely Keks (která se kvůli závadové asociaci na slovo „sex“ musela přejmenovat na ABC).
Pionýrský tábor – pro některé traumatický zážitek („opičí dráhy“, ranní a večerní nástupy, rozcvičky a nulové soukromí v koupelnách), pro jiné možnost vypadnout na čas z domova, získat něco obskurních medailí a zamilovat se do soudružky vedoucí.
Ruština – povinný jazyk od páté třídy základní školy, který jsem měla ráda do doby, než nám na družebním pionýrském táboře v Koryčanech kluci z Ruska snědli všechen chleba (k vepřovému se zelím).
Stopování – druh cestování využívaný především na čundrech (viz heslo Čundr), od kterého zrazovaly všechny mámy ještě osm let po natočení filmu Smrt stopařek – marně, na Portu v Plzni se přece jinak dojet nedalo.
Tuzex – exkluzivní obchod pro exkluzivní soudruhy a budovatele elektráren v zahraničí, ze kterého měl kupodivu nějaký ten dárek k Vánocům snad každý druhý spolužák: v dětství Lego a barbíny a v pubertě „rifle“.
Vojna – dvouleté martyrium pro kluky, kteří se mu mohli vyhnout jedině s „modrou knížkou“ pro zdravotně nezpůsobilé nebo s „papíry na hlavu“ – někteří se ji snažili oddálit střídáním vysokých škol nebo svatbou (co bylo horší, si domyslíte).
Zítřek – mýtické období, které v Rusku znamenalo „včera“ a v Československu mělo nastat, až bude uděláno a hotovo; nepřišel nikdy.
Dík za inspiraci patří Jaromíru Typltovi
Sylva Ficová
Překladatelka na volné noze. Anglistka, editorka a bloggerka. Přeložila přes 10 knih, něco filmů, seriálů a webů, příležitostně tlumočí a přednáší.
