Je neděle a jaro a já mám nejlepší rodiče na světě. Táta mi kupuje pravý angličáky a máma je se mnou doma a nechodí do práce, a nemusím tak chodit do družiny. Máma nepracuje, jenom občas něco píše na stroji, a pak to odváží někam do města. Ale odpoledne, když přijdu ze školy, je doma. Ve škole nám paní učitelka nakazuje, že musíme sedět v lavicích s rukama za zády, a když si je položíme na lavici, švihne nás přes ně pravítkem, ale protože chodím do první třídy, je to jediná paní učitelka, kterou znám, takže to tak asi má být.
Chodit do školy mi nevadí, i když se tam trochu nudím. Naši mi za každou jedničku dávají pětikorunu, teda dávali donedávna, jenže když jsem jedniček přinesl za jeden den sedm, tak mi pak večer řekli, že od teď se pravidla mění a že budu dostávat už jenom korunu. Před tabulí je stupínek a na něm linoleum, a když se rozeběhnu a skočím na něj na kolena, pěkně to klouže. Máma mi upletla zelený kalhoty, do zvonu, a ty jezdily skvěle. Ale když jsem přišel domů s prodřenýma kolenama, byla smutná a vynadala mi, že nejdou spravit a že je musí vyhodit.
Jenomže dneska je neděle, a to do školy nejdu. Pojdeme tramvají na oběd do Savarinu, dáme si tam vývar s játrovými knedlíčky a pak svíčkovou. Polévku s játrovými knedlíčky mám moc rád. Tramvají jezdím taky rád, je v ní pan průvodčí a v kufříku s poklady mám schovaný svůj první lístek, který jsem si pyšně koupil, když mi bylo šest, protože to byl lístek mezi dospělé: koukejte, že i já už v tramvaji platím. Těším se, až budu úplně dospělý.
Někdy, když jedeme tramvají do města, nám křižuje cestu nákladní vlak, a to je zajímavé. Na ulici bliká červené světlo a cinká zvonek, tramvaj před ním zastaví, pak z továrny vlevo vyjede vlak, na vagónech má naskládané tramvaje a odváží je pryč. Jenom nevím, proč ty tramvaje nejedou samy a proč je vozí vlakem. Asi to bude něco v kolejích, i když jsem si je jednou prohlížel a ty, po kterých jezdí vlak, vypadaly úplně stejně jako ty tramvajové.
Ale ještě před obědem půjdeme na Václavák, to je od Savarinu kousek. Táta mi tam koupí novýho angličáka a sobě nějaké modýlky formulí, s těma si ale hrát nesmím, protože bych je rozbil, a pak časopisy, kde se píše o formulích. Ty mě moc nezajímají, protože nejsou česky. A někdy si tam kupuje i plakáty. A nedávno mi tam s mámou koupili kreslený časopis, ne Čtyřlístek, ale francouzský, je na něm napsané Pif. Jenomže táta ani máma neumějí francouzsky, tak si jen prohlížím obrázky.
Angličáků mám spoustu, půlku jednoho šuplíku. Když je vezmu na pískoviště, ostatní děti mi je závidějí, ale když si je chtějí půjčit, tak jim je půjčím. Jenom mi je trochu divný, proč je nemají taky, ale já zase nemám kolo ani sourozence, takže se to asi takhle vyrovnává. Angličáky se navíc dají vyměňovat – nedávno jsem tři vyměnil za živý morče i s bedýnkou, jenomže když jsem ho přinesl domů, naši moc rádi nebyli a šli ho vrátit. Přitom se bedýnka krásně vešla do koupelny, hned vedle kotle, ve kterém vždycky zatopíme, když si ohříváme vodu na koupání. V pokoji být nemohlo, tam bydlíme všichni tři a máme tam postele a skříň a peřiňák a stůl a kamna a televizi a akvárko a kočku a tam už se morče nevešlo.
Lidi tady na Václaváku prodávají nejenom angličáky a Pifa, ale třeba i desky na gramofon. Gramofon máme; někdy zatopíme v kamnech, a pak ho máma připojí k tranzistoráku, dá na něj desku, koukáme se do ohně a poslouchám pohádky. Třeba Zvířátka a Petrovské, ty mám rád. Ale desky s pohádkami tady asi nikdo neprodává, protože ty by mi rodiče určitě koupili.
Zajímavé je, že časopisy a desky se tu neprodávají v obchodě. Lidi je mají položené na dece nebo na papíru na zemi a opřené o stromy. Dneska je krásně a svítí slunce, ale nevím, jak to dělají, když prší. To jsme sem nikdy nešli. A taky je zajímavé, že občas někdo zapíská, lidi přestanou prodávat, rychle sbalí všechno, co mají vystavené, vezmou si to pod paži nebo do tašky a začnou se procházet.
Ale stejně je na nedělním dopoledni nejlepší ta polévka s játrovými knedlíčky.
Ivo Minařík
Senior consultant PR agentury AC&C PR, kde se stará o technologické klienty a sociální sítě. Dříve šéfredaktor Softwarových novin / Click!u, softwarový redaktor tamtéž, redaktor výukových programů v Gradě, pracovník hotline, programátor a správce sítě.
